Kolikrát jsme u nás slyšeli o tom, jací jsou penzisté chudáci! A pohlédneme-li na mnohé penze, nelze než potvrdit, že se tito nemají nijak skvěle. Zejména pokud zůstanou na stará kolena sami v příliš drahém nájemním bytě, který nelze směnit za levnější, pokud si jejich zdravotní stav žádá nemálo doplatků za kdeco, pokud tito mají z produktivního věku nějaké ty nyní splácené dluhy.
Ovšem na druhou stranu jim je třeba závidět. Protože vlastně mají štěstí. Vezměte si, kolik lidí pracovalo a povinně přispívalo do penzijního systému, a pak zemřelo před dosažením mety zvané odchod na zasloužený odpočinek! Kolik lidí v mladším věku dřelo, vydělávalo fůru peněz a platilo tak velké odvody, aby ve stáří, v posledních letech produktivního věku, z nichž se penze vypočítávají, skončilo na dlažbě nebo špatně placeném postu a dočkalo se tak jen minima!
A spravedlnost vlastně nepanuje ani mezi penzisty samotnými. Protože pohleďte na ty „blázny“, kteří dali před mnoha lety na varování politiků a šetřili si na stáří! Těm jejich naspořené peníze do značné míry spolykala inflace a mají se tak vlastně téměř stejně jako ti, kteří to nechali plavat a užívali si.
Prostě tu nepanuje žádná skutečná spravedlnost. A jen tak panovat nebude.
Protože aby byly důchody spravedlivé, bylo by záhodno vše od základu přeorat.
Protože co dnes vědí budoucí penzisté? Budou možná moci odejít na odpočinek v tolika a tolika letech. Bude to tak – pokud politici časem nezmění pravidla hry. Která už měnili mnohokrát. Budoucí penzisté vědí, že nebudou mít ve stáří na růžích ustláno, ale nemají ani tušení, kolik budou dostávat a co si za to budou moci dovolit. A neví to nikdo. Zítra klidně můžeme odcházet do důchodu až ve sto letech a s desetikorunou měsíčně.
A proto bych celý systém změnil. Ne sociálně, ale skutečně spravedlivě. Aby se každému spočítalo, kolik let pracoval a tudíž na důchod platil a kolik procent průměrné mzdy pobíral. A úměrně tomu bych mu automaticky přiznal penzi s odchodem možným kdykoliv.
Za rok práce za průměrnou mzdu dejme tomu půl roku nároku na průměrnou penzi. Za deset let práce za 80 % průměrné mzdy tedy pět let na osmdesáti procentech průměrné penze. A podobně.
Pak by se důchodu dočkal každý, i ten, kdo už předem ví, že se vysokého věku nedožije. Kdykoliv by měl nárok na jistou dobu a částku.
Ovšem to u nás neprojde. Protože by to bylo spravedlivé. A politici by si nemohli kupovat starší voliče předvolebním zvyšováním penzí. Na které tento stát nemá a budoucí důchodci tak jednou ostrouhají. „Sociálně spravedlivě“.