Bezdětných žen, které by daly všechno na světě za to, aby mohly mít děti, je na světě obrovské množství. Na druhé straně ale narůstá počet žen, které jsou a chtějí zůstat bezdětné dobrovolně, ač jim nic nebrání v tom, aby na svět zdravé děti přivedly. Ty první nedovedou pochopit ty druhé a považují je za sobecké a kariéristky. Ty druhé se zase cítí omezované a nechápou, proč by musely za každou cenu porodit dítě, když žádné mateřské instinkty ani tikání biologických hodin necítí.
Samotná společnost dnes již ženy, která nechtějí mít dobrovolně děti, tolik nesoudí a neodsuzuje. Jiná otázka je, tedy pokud žena nechce zůstat navždy single, co toto její rozhodnutí udělá s jejím partnerským vztahem.
OTÁZKA RODIČOVSTVÍ JE ROZHODUJÍCÍ
Když vstupujeme do nového vztahu, připadá nám dost zvláštní, hned se začít bavit o dětech. Ovšem ví-li o sobě žena, že se rozhodla děti nemít a navíc je již ve věku, kdy už si za tímto rozhodnutím bude zřejmě stát a nehodlá jej změnit, měla by to přece jen co nejdříve svému partnerovi sdělit. Alespoň tehdy, chce-li jejich známost nechat přerůst ve vážný vztah a vidí vážný zájem i ze strany muže.
MÍT DÍTĚ JE PŘECE NORMÁLNÍ
Mnozí muži považují touhu ženy po dítěti za její přirozenost, a proto často nemůžou pochopit její rozhodnutí ani z důvodu, že žena měla traumatické dětství nebo našla naplnění ve své práci. A už vůbec nepochopí, že jí stačí občas vidět děti svých příbuzných, ale jí samotné mateřství nic neříká a raději by si pořídila psa nebo kočku. Sice se může stát, že žena narazí na muže stejného názoru, který bude preferovat život bez dítěte, ale nelze se na to spolehnout. V opačném případě i sebeuspokojivější vztah vezme brzy za své. Životní styl s dětmi a bez dětí se totiž velmi výrazně liší a čím později se tato otázka řeší, tím může přivést zbytečně více zklamání, pocitů viny a bolesti.