Jaderná energie je obrovské množství energie, která udržuje pohromadě jádra atomů, což jsou nejmenší částice běžné hmoty. Uvolňuje se stejně ve hvězdách, jako v jaderných elektrárnách, atomových bombách či atomových reaktorech ponorek. Může být uvolněna slučováním či rozpadem.
Slučování
Slučování, či jinak řečeno „fúze“, znamená uvolňování jaderné energie při spojování jader. Tento princip funguje ve vodíkových pumách či běžně ve vesmíru u hvězd stlačovaných gravitací. Fúzují obvykle pouze jen menší jádra. Příkladem je slučování vodíku a hélia. Ke vzniku těžších prvků je potřeba obrovského tlaku hroutících se hvězd.
Jaderný rozpad
Rozpad znamená uvolňování obrovské energie při dělení složitého jádra na jednodušší. Na tomto principu fungují atomové bomby či jaderné elektrárny. Aby mohlo dojít k rozpadu, jsou zapotřebí velká jádra, jako například uran 235 či plutonium. Pokud dojde k rozpadu, vznikne gamma záření, neutrony a teplo. A právě tato fáze je velmi rozdílná při užití jaderné energie pro vojenské účely či pro mírové využití. Smyslem atomové bomby je zabíjet a ničit, proto se zde všechna energie jaderného rozpadu uvolní naráz.
Atomová elektrárna
U atomové elektrárny se využívá rozpadu jader a následného tepla k ohřevu vody, která se změní v páru. Ta následně roztočí parní turbínu, která vyrábí elektrickou energii. Proto je jaderná reakce v reaktorech zpomalena a energie se uvolňuje postupně.
Atomové elektrárny od svého vzniku rozdělují společnost. Zatímco část má panickou hrůzu z jaderné katastrofy, druhá část si velmi dobře uvědomuje efektivitu elektráren a pozitivní dopad na životní prostředí. Nutno dodat, že k jaderným katastrofám u těchto elektráren došlo několikrát. A to jak v Rusku, tak ve Spojených státech amerických či Japonsku. Vždy šlo ovšem o chybu lidského faktoru či v případě japonské Fukušimy o nepředvídatelnou přírodní katastrofu. Tehdy vlny tsunami vzniklé po obrovském zemětřesení, zaplavily pobřežní elektrárnu.